13.listopadu ráno za deštivého chladného počasí se studenti kvart našeho gymnázia s profesorkami Dvořáčkovou a Fišerovou vydali do Lidic u Kladna. V hodině dějepisu byly děti informovány o tragédii, která tuto obec postihla v červnu roku 1942. Všichni jsme věděli, že nás čeká depresivní téma exkurze, depresivní jako deštivý den naší cesty.
Exkurze byla realizována v rámci projektu Vzdělávací programy paměťových institucí do školy a financována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Náš program se dělil do dvou částí. V prostorách galerie se kvartáni rozdělili do tří skupin. Studenti skupin pod vedením vlastního lektora byli zapojeni do interaktivní formy vzdělávání. Přenesli se v čase do čtyřicátých let minulého století a žili v rodině křesťanské a židovské. Devítiletá Maruška byla židovkou, o málo starší Petr pochází z křesťanské rodiny. Co mají tyto děti a rodiny společného? Jak ovlivnil nacistický antisemitský program rodinu Marušky? Co potkalo křesťanskou rodinu Petra v období heydrichiády? Naši kvartáni byli programem zaujati, tvořili, psali, hovořili, hráli…Následně zhlédli autentický dokumentární film z 10.června 1942, o desítky let později k nim promlouvala dospělá žena – dívenka Maruška, která přežila holocaust.
Ve druhé části programu jsme přešli do starých Lidic, k památníku celé tragédie a navštívili tamější muzejní expozici. Citově na nás působily dětskými hlasy čtené dopisy lidických dětí, fotografie, desítky a desítky jmen popravených mužů, žen a dětí, které se již nikdy nevrátily zpátky domů.
Lidice byly srovnány se zemí a jejich jméno mělo vymizet z paměti lidí. Paměť člověka nezemřela. Lidická tragédie nebyla a nebude zapomenuta. A proto jsme se s kolegyní s kvartány vydali do Lidic!
Blanka Dvořáčková
