Zahynula, zahynul, ubit k smrti, veřejně popraven.
150 tisíc lidí zažilo podmínky terezínského koncentračního tábora, přes 30 tisíc se jich odtamtud již nedostalo. A pokud dostalo, tak ve většině případů (zejména při transportu na východ do Osvětimi) to znamenalo téměř okamžitou smrt.
I po téměř 80 letech ucítíte v terezínské Malé pevnosti zápach všudypřítomné smrti a strachu. A přesto se sem vozí zájezdy lidí, kteří v některých případech tuto minulost neznají, natož respektují.
Už při prvním pohledu vidíte obrovský kontrast. Na místě, kde svou smrt v hrozivých podmínkách našlo přes 30 tisíc lidí, se dnes prodávají pozlacené pamětní mince za padesátikorunu. Na místě popraviště (a nikde jinde) kvetou petrklíče a jen kousek od tohoto místa za zdí se ve velikém bazénu koupaly děti nacistických pohlavárů. Na místě, kde lidé trpěli hlady, dnes někdo rozbaluje bohatou svačinu. Nesoudím, jen poukazuji.
Terezín je emocionální horská dráha. Když sedíte pod křížem a koukáte na hroby těch, kteří se stali čísly, když si to, co vidíte, spojíte s přečteným a zhlédnutým, když si za každým číslem představíte životní příběh, když se zamyslíte, jak tu asi vypadal život před 80 lety. Na hroby zemřelých se ve vazbě na judaismus pokládají kamínky. Já nemohu položit kamínek jen na jeden z hrobů – musel bych na všechny. Nyní nestojím za slovy , že „jeden zachráněný život je jako zachránit všechny“. Nemohu na jedno číslo vzpomenout a na jiné ne.
Naše další kroky zamířily do centra města, kde okamžitě poznáte, že je něco špatně. Asi nedokážu popsat, proč to místo tak působí, možná to bude výsledek prolnutí historie místa a jeho dnešního vzhledu.
V muzeu ghetta na vás koukají všudypřítomné popisky, často obsahující slovo zahynul, a předměty nesoucí obrovsky silné příběhy. Nestíháte přečíst všechno, ale i málo vám stačí. Obrázky od terezínských dětí, ukazující život před Terezínem, popisek „zahynul v Osvětimi“, „zahynula“. Tady nelze nevnímat smrt.
Když pak ale v galerii terezínského umění mnozí účastníci naší výpravy vytáhnou mobily a hrají hry, přemýšlím, zda má cenu vozit na exkurzi do Terezína celé třídy.
9.6.2022
AUTOR: Filip Valášek
