V rámci projektu Erasmus+ jsem měl možnost se zúčastnit kurzu Design Learning Scenarios for Educational Robotics v portugalském Lisabonu. Kurz se konal v termínu 7. – 11. 9. 2015 a bylo to úžasných pět dní. Organizátorka kurzu Maria João Conde a lektorka Paula Abrantes se nám v průběhu kurzu velice věnovaly a každý den po konci výuky byl pro nás připraven bohatý program – měli jsme tak možnost poznat moderní i historickou část Lisabonu, paláce v Sintře, Oceanárium, pokochat se pohledem na celý Lisabon z Monumentu Ježíše Krista, ochutnat nejrůznější mořské speciality v typické rybářské vesničce…
Celkem se kurzu zúčastnilo šest účastníků, rozdělených na dvě skupiny – já byl ve skupině s italským a španělským kolegou. První den kurzu jsem se cítil trochu zmateně – začali jsme pohádkou a kočkách a psech, kdy naším úkolem bylo vymyslet její možná pokračování. A následně navrhnout a naprogramovat roboty, kteří se budou chovat podobně jako postavy v pohádce. My jsme se rozhodli postavit robota „psa“ hlídajícího dům a „kočku“ snažící se před psem schovat v křoví. Nejprve jsme museli vymyslet, co budeme vůbec dělat, poté vyrobit hrací plochu, sestavit roboty, naprogramovat, otestovat… Zmatený jsem byl především proto, že zadání bylo velice volné, nejasné… spoléhalo se hodně na naši kreativitu a vzájemnou komunikaci. V dalších dnech jsem pochopil, že to byl ideální začátek, kdy nám lektorka nechala prožít situaci žáků, kteří jsou postaveni před pro ně neznámé zadání, se kterým si v týmu musí nějak poradit. A většina úkolů v reálném životě nemá přesně dané zadání, je potřeba improvizovat, komunikovat, dohledávat potřebné informace.
V dalších dnech jsme pracovali na scénáři, kdy hasičské auto má ve městě najít hořící dům. S využitím minimálních prostředků jsme postavili město (z krabic od bot), černá páska znázorňovala silnice. Nejprve jsme využívali světelný senzor pro sledování čáry a ultrazvukový pro detekci překážek. Poté jsme přidali i barevný senzor pro detekci křižovatek. Nakonec jsme se učili pracovat s Bluetooth komunikací, která měla sloužit pro zadání informací o tom, kde ve městě hoří. Tento scénář v Portugalsku využívají při projektové výuce, kdy robotika je spíše takovým spojovacím článkem mezi různými předměty, než hlavním prvkem. Při takto vedené výuce se žáci nejprve seznámí s prací hasičů, poté si pod vedením vyučujícího výtvarné výchovy vyrobí model města (a to tak, že zabírá polovinu třídy), vyučující chemie a fyziky je seznámí s tím, co je to hoření a jak se požáry hasí, při matematice se dozvědí něco o tom, jak reprezentovat mapu města (graf…) a jak v ní hledat cestu, mezi tím si také zkusí cvičnou evakuaci, dozvědí se něco o první pomoci a spoustu dalších věcí. Je to velice zajímavý přístup k výuce, který mohou realizovat i proto, že se třída (cca 20 žáků) věnuje projektu po celý týden a i vyučující jsou na tento projekt postupně uvolňováni.
Byla to velice zajímavá zkušenost a inspirace do budoucna, určité prvky nepochybně zakomponuji do své výuky. Bohužel realizovat něco podobného v takovém rozsahu na naší škole zatím možné není kvůli většímu počtu žáků ve třídě a hlavně kvůli nutnosti na daný týden zcela změnit jak rozvrh žáků, tak i vyučujících. S komunikací v angličtině jsem i díky přípravnému kurzu angličtiny neměl problém, všichni vyučující i kolegové byli velice vstřícní a ochotní. S portugalskými a italskými kolegy jsme se dohodli, že budeme přemýšlet o možnosti jak zapojit naše žáky do nějakého společného projektu robotiky, kdy by mohli svoje poznatky a nápady sdílet přes internet, Skype atp. Uvidíme, zda se něco podobného podaří v budoucnu realizovat.
