Na konci minulého školního roku jsem se díky programu Erasmus plus vydal na dva týdny do Irska. Můj kurz, který se konal 13. až 24. června ve škole jménem Linguavia specializované na jazykovou výuku cizinců v centru Dublinu, se skládal ze dvou částí.
První z nich byl každodenní skupinový seminář, který se zaměřoval na jazykové kompetence na úrovni proficiency a metodologii výuky převážně gramatických struktur a prohloubení znalosti idiomatické stránky anglického jazyka.
Na kulturní kontext Irska se soustředila druhá část, odpolední individuální výuka, kterou považuji za nejpřínosnější. Během těchto hodin probíhala intenzivní řízená diskuse o kulturních souvislostech Irska. Vzhledem k tomu, že mám s touto zemí studijní zkušenost, byla tomuto faktu ihned přizpůsobena náplň kurzu. Mohli jsme se soustředit na složitější problémy, jako je multikulturní povaha irské historie, anglo-irské tradice, evoluce irské angličtiny, pozice irštiny v současné irské společnosti, irská ekonomika po „keltském tygrovi“, současné irské školství, dědictví tzv. Velikonočního povstání, které v roce 2016 slavilo sté výročí, paralely v dějinách Irska a českých zemí, současná irská literatura, nacionalismus, Irsko a imigrace apod. Ve velké míře byly v těchto hodinách využívány reálné, všednodenní materiály, publikované eseje, tematická videa z youtube, tedy vše, co budu moci využít ve svých hodinách. Vzhledem k tomu, že jedním z lektorů byl hlavní metodik školy, probírali jsme rovněž způsoby, jak představit irskou kulturu studentům – prostřednictví ukázek z mytologie, literatury, dobových materiálů. Jako vhodný se zdá například seriál BBC The Story of Ireland.
S jedním z lektorů jsme studovali východiska jazykové metody a jednoho z tzv. humanistických výukových směrů tzv. Dogme, jehož představitelem je Scott Thornbury. Ta je založena na několika základních principech: interaktivitě, zaangažování studentů prostřednictví obsahu, který si sami vytvářejí, dialogičnosti, zapojování studentů do organizace výuky, téměř absolutní absenci tradičních výukových materiálů (např. standardizovaných učebnic), důrazu na relevanci ostatních materiálů s ohledem na skutečný život a praktické užití a kritické analýze vyučovacího procesu.
Svůj pobyt jsem ale využil i k návštěvě literárního čtení v irské akademii, koncertu předních irských písníčkářů věnovaného výročí dublinského přístavu, návštěvě skvěle upravených dublinských muzeí a galerií i malým výletům po východním pobřeží. Co mě opět příjemně překvapilo, je mimořádně přátelská a vstřícná povaha Irů a jejich humor, který se velmi podobá tomu našemu.
