Tisíce lidí, a jen jedno místo, které pomůže

V pátek 28. března 2025 se 18 dobrovolníků vydalo do domova sv. Josefa v Žirči. Pomáhali jsme při akci MaRS – týden pohybu pro RS, které se účastnili pacienti, o něž je tam pečováno.

Roztroušená skleróza je autoimunitní onemocnění mozku a míchy, které se projevuje různými způsoby – například pohybovými problémy, poruchami citlivosti, záněty očního nervu, inkontinencí nebo únavou. Domov sv. Josefa je přitom jediným specializovaným zařízením tohoto typu v celé České republice, takže když se k nám dostala prosba o pomoc, neváhala jsem a hned se přihlásila.

Naším úkolem bylo pomáhat pacientům s přepravou, motivací, účastí na hrách, kvízech a cvičeních, které pro ně připravili zaměstnanci domova. Cílem bylo povzbudit je k dalšímu cvičení a zpestřit jejich den.

Program začal v devět hodin ráno. Na 12 stanovištích si mohli vyzkoušet rozmanité aktivity, od zpívání, přes čichové hry, po házení míčků do kuželek. Každý jich splnil tolik, na kolik měl sílu. Při těchto činnostech jsme měli příležitost si s některými z nich popovídat, a díky tomu jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o jejich osudech i každodenních starostech.

Jedním z často zmiňovaných témat byla mobilita. Zatímco někteří měli k dispozici elektrický vozík, který jim výrazně ulehčoval pohyb a zajišťoval větší samostatnost, jiní si jej nemohli dovolit. Například klientka, které jsem pomáhala já, používá  mechanický vozík, jehož cena se jen kvůli úpravě brzd na pravou ruku vyšplhala na 25 000 Kč. Takové příklady ukazují, jak vysoké náklady může představovat i základní vybavení, které je pro pacienty zásadní pro zvládání běžného dne.

Po skončení programu jsme měli možnost prohlédnout si areál domova a dozvědět se něco více o jeho fungování a i o samotné nemoci. V ČR touto nemocí trpí přibližně 25 000 lidí. Někteří o své diagnóze možná ještě ani neví. 

Pacienti mají často problém se do Žirče na dlouhodobý pobyt dostat, a když se jim to podaří, většinou nemohou mít plně vybavený pokoj. Pomůcky a speciální vybavení stojí spoustu peněz a těch je bohužel málo. Přesto jsem měla pocit, že většina lidí je tam moc spokojená. Zaměstnanci do své práce vkládají maximum a opravdu si jich za to cením.

Tato zkušenost mi dala velkou motivaci a inspiraci do života. Uvědomila jsem si, jak moc bychom měli být vděční za to, co máme, a že bychom měli pomáhat, kde můžeme. Mám v plánu se do Žirče vrátit, možná i v rámci stáže, která je otevřená pro každého, koho to zajímá. A pokud ne na stáž, tak alespoň na nějakou kulturní akci. Rozhodně doporučuji všem, aby se někdy do Žirče podívali, je to tam skvělé.  

Kristýna Brahová 5.V