V pátek dne 31. května 2024 zhruba v 9:45 přijel na Wilsonovo nádraží rychlík Krakonoš se sextou B a jejich vyučujícími dějepisu a českého jazyka. Ačkoli by se snad nenašlo více než pět lidí, kteří nastupovali ve stejném místě, nakonec se nás k našemu velkému překvapení
sešlo opravdu všech dvacet sedm. Po přemístění o pár zastávek metra dále, při kterém jsme přišli o historicky nejméně spolužáků – jednoho, ale ten nás na Muzeu dohnal – jsme po málo známé znovuotevřené cestě Jelením příkopem vyšplhali až k letohrádku královny Anny, kde nás přivítala paní průvodkyně. Ta nám následující literárně-historickou exkurzi po Pražském hradu, tedy od Katedrály sv. Víta přes Vladislavský sál v prostorách Starého královského paláce až k Jiřskému klášteru, prokládala historickými fakty a zajímavostmi. Na konci Zlaté uličky jsme se rozloučili a dále pokračovali zahradami a horní částí Jeleního příkopu již bez průvodce směrem k hradčanskému Domečku, s jehož tragickou historií nás seznámil spolužák Josef Pospíšil, a k Černínskému paláci hned naproti, kde Eliška Neumannová přiblížila život a okolnosti smrti Jana Masaryka. Po přesunu na Karlovo náměstí, během kterého jsme stihli pořádně zmoknout, jsme zavítali do muzea Heydrichiády, jehož návštěva byla pro lepší pochopení historického kontextu následujícího divadelního představení klíčová. O atentátu jsme zhlédli krátký dokument, avšak zážitek to byl o to silnější v momentě, kdy jsme vyšli z promítací místnosti a ocitli se v podzemní kryptě a později i barokní pravoslavné katedrále sv. Cyrila a Metoděje, kde se českoslovenští parašutisté ukrývali. Výstava sledovala dějinný vývoj od Mnichovské dohody, přes vznik Protektorátu Čechy a Morava, nástup Reinharda Heydricha k moci až k přípravám a provedení operace Anthropoid. V kryptě jsme si prohlédli busty sedmi československých vojáků a přečetli si životopisy každého z nich. Od divadelního představení nás v tu chvíli dělily zhruba dvě hodiny, které jsme využili k občerstvení a přemístění na Václavské náměstí.
Divadelní hra s názvem Čurda, hrdina jedné prohry, kterou jsme měli příležitost vidět, je českou faustovskou tragikomedií režiséra a dramatika Davida Jařaba s Martinem Donutilem v hlavní dvojroli dvou naprosto rozdílných osobností v těle jednoho muže — Karla Čurdy. Hra započala na prknech divadla Rokoko, skrze audiowalk se poté obecenstvo po polovinách přesunulo přes Václavské náměstí až na schodiště Petschkova paláce, bývalé nechvalně proslulé ústředny pražského gestapa, kde jsme zhlédli dvě finální scény. Po skončení představení jsme se pěšky vrátili na Hlavní nádraží, kde nás po dlouhém dni čekala už jen cesta domů.
Lucie Lichá, sexta B
