Sexta B ve stopách pražských dějin

V pátek dne 31. května 2024 zhruba v 9:45 přijel na Wilsonovo nádraží rychlík Krakonoš se  sextou B a jejich vyučujícími dějepisu a českého jazyka. Ačkoli by se snad nenašlo více než  pět lidí, kteří nastupovali ve stejném místě, nakonec se nás k našemu velkému překvapení  

sešlo opravdu všech dvacet sedm. Po přemístění o pár zastávek metra dále, při kterém jsme  přišli o historicky nejméně spolužáků – jednoho, ale ten nás na Muzeu dohnal – jsme po  málo známé znovuotevřené cestě Jelením příkopem vyšplhali až k letohrádku královny  Anny, kde nás přivítala paní průvodkyně. Ta nám následující literárně-historickou exkurzi  po Pražském hradu, tedy od Katedrály sv. Víta přes Vladislavský sál v prostorách Starého  královského paláce až k Jiřskému klášteru, prokládala historickými fakty a zajímavostmi. Na konci Zlaté  uličky jsme se rozloučili a dále pokračovali zahradami a horní částí Jeleního příkopu již bez průvodce směrem k hradčanskému  Domečku, s jehož tragickou historií nás seznámil spolužák Josef Pospíšil, a k Černínskému paláci  hned naproti, kde Eliška Neumannová přiblížila život a okolnosti smrti Jana Masaryka. Po přesunu na Karlovo náměstí, během kterého jsme stihli pořádně zmoknout, jsme zavítali  do muzea Heydrichiády, jehož návštěva byla pro lepší pochopení historického kontextu  následujícího divadelního představení klíčová. O atentátu jsme zhlédli krátký dokument,  avšak zážitek to byl o to silnější v momentě, kdy jsme vyšli z promítací místnosti a ocitli se v  podzemní kryptě a později i barokní pravoslavné katedrále sv. Cyrila a Metoděje, kde se  českoslovenští parašutisté ukrývali. Výstava sledovala dějinný vývoj od Mnichovské dohody,  přes vznik Protektorátu Čechy a Morava, nástup Reinharda Heydricha k moci až k  přípravám a provedení operace Anthropoid. V kryptě jsme si prohlédli busty sedmi  československých vojáků a přečetli si životopisy každého z nich. Od divadelního představení  nás v tu chvíli dělily zhruba dvě hodiny, které jsme využili k občerstvení a přemístění na  Václavské náměstí. 

Divadelní hra s názvem Čurda, hrdina jedné prohry, kterou jsme měli příležitost vidět, je  českou faustovskou tragikomedií režiséra a dramatika Davida Jařaba s Martinem Donutilem  v hlavní dvojroli dvou naprosto rozdílných osobností v těle jednoho muže — Karla Čurdy.  Hra započala na prknech divadla Rokoko, skrze audiowalk se poté obecenstvo po  polovinách přesunulo přes Václavské náměstí až na schodiště Petschkova paláce, bývalé  nechvalně proslulé ústředny pražského gestapa, kde jsme zhlédli dvě finální scény. Po  skončení představení jsme se pěšky vrátili na Hlavní nádraží, kde nás po dlouhém dni čekala už  jen cesta domů.

Lucie Lichá, sexta B