Erasmus+ – Exeter – English

Ve dnech 14. – 25. září 2015 jsme měly v rámci projektu Erasmus+ možnost navštívit hlavní město hrabství Devon Exeter. Město se 125.000 obyvateli spojuje výhody velkoměsta s možností relaxace na rozsáhlých zatravněných březích řeky Exe. Klenotem historické části města je bezesporu katedrála, nejstarší dochovanou památkou pak významná část městských hradeb postavených Římany kolem roku 50 n. l. a asi nejmalebnější památkou je historické přístaviště s řadou zahradních restaurací a možností relaxace u pinty anglického piva nebo skleničky zde populárního cideru, s výhledem na řeku plnou kánoí, osmiveslic, labutí, kachen a racků. Město skýtá na jedné straně pohodlné nakupování v moderních nákupních střediscích a na straně druhé „nekonečné“ stezky na břehu řeky pro procházky, běžce, cyklisty, bruslaře i maminky s dětmi.

My jsme zde ovšem nebyly jen jako turistky, ale hlavně jako studentky jazykové školy Globe, English Centre. Škola se nachází ve staré budově nedaleko centra, vybavená je však moderní výpočetní technikou, která je studentům k dispozici i mimo vyučování. Pohodlí o přestávkách poskytuje společenská místnost s krbem, malou kuchyňkou a knihovničkou. Angličtinou na různých stupních úrovně, kterou se dorozumívali Švýcaři s Brazilkami, Italové s Japonkami, Arabové s Němci a my Češky se všemi již jmenovanými, to tu hučelo každou přestávku. Výuka probíhala ve skupinkách s maximálně šesti studenty rozdělenými podle úrovně znalostí angličtiny. Dopolední výuka ve dvou dvouhodinových blocích byla věnována anglické gramatice a rozvíjení dovedností v užívání angličtiny. V odpoledních hodinách se studenti rozdělili podle toho, na jakou specializaci se přihlásili (obchodní angličtina, studium z autentických materiálů, literatura, příprava na různé typy zkoušek apod.). My jsme absolvovaly CLIL (Content and Language Integrated Studies), kurz zaměřený na to, jak vyučovat nejazykové předměty v anglickém jazyce. Byly jsme v něm jedinými účastnicemi. Metodologický kurz byl věnovaný postupnému rozvíjení čtení, psaní a poslechu odborných textů, často zjednodušených, aby byly srozumitelné i žákům s nižší úrovní znalosti angličtiny. Vyzkoušely jsme si řadu aktivit použitelných v různých částech hodiny a rozhodně při nich nebyla nouze o plaché úsměvy až po bouřlivý smích. Suchý anglický humor v kombinaci s českým komediantstvím byl často příčinou exploze veselí.

Ve školních lekcích jsme prošly metodami, se kterými se výuka cizích jazyků na naší škole může sebevědomě měřit. Co škola v Čechách nemůže poskytnout, je širší kontakt s rodilými mluvčími a s angličtinou běžného každodenního života. „Život“ nás učil už v hostitelských rodinách, ve kterých jsme byly ubytovány, a pokračoval na společenských programech pořádaných jazykovou školou pro své studenty. Zúčastnily jsme se výletů na mořské pobřeží (Jurassic Coast), plavby lodí z Totnes do Dartmouthu, jejichž malebná atmosféra potěšila naše srdce milovnic seriálu Vraždy v Midsomeru, a výletu vlakem do historického městečka Barnsteple, které jsme pak navštívily i individuálně. Jestliže krajina se od naší moc neliší, vyjma důsledně uklizených mezí a množstvím bílých a hnědých teček, ze kterých se při přiblížení vyklubou velká stáda oveček, krav a koní, tak architektura budov je naprosto odlišná. Všichni asi máme před očima domky z červených a hnědých cihel s bílými okny. Součástí společenského programu byly i návštěvy kaváren, pivnic a pivovarů, sportovní aktivity (badminton, windsurfing) nebo návštěva kina. Kontakty s rodilými Angličany a se studenty z různých částí světa během těchto aktivit považujeme za největší přínos pro užívání angličtiny a pro poznávání kulturních odlišností a podobností jednotlivých národů.

Okusily jsme i speciality anglické kuchyně jako fudge (měkký karamel), cream tea (čaj s mlékem a výbornými hutnými koblihami s opravdu velmi tlustou vrstvou džemu a husté smetany, po kterých jsme měly pocit, že už nikdy v životě nemůžeme dostat hlad), typickou anglickou snídani (opečená slanina, klobáska, smažená vejce, fazole v rajčatové omáčce, opečené toasty a opět čaj s mlékem), benediktinská vejce (vejce „na hniličku“ na toustu zalité dipem ochuceným hořčicí), javorový koláč a brownies, jen „fish and chips“ jsme nestihly.

Dojem na nás udělalo množství charitativních obchůdků. Fungují tak, že lidé tam zadarmo nosí předměty denní potřeby, které už nepotřebují (oděvy, hračky, knihy, nádobí, CD a DVD) a které jsou pak dále prodávány. Výtěžek je věnován na nejrůznější charitativní účely. Jeden obchod se zaměřuje na děti bez domova, jiný na seniory, další na záchrannou službu, opuštěná zvířata, bezdomovce, lidi s mentálním postižením, pacienty s nevyléčitelnými chorobami. Klientů je mnoho. Proč je to v Anglii tak snadné? Protože majitelé domů, kteří poskytnou své prostory charitativním organizacím, mají výrazné úlevy na daních. Nakonec se to vyplatí všem. I my jsme přispěly drobnými nákupy na charitu. Zakoupené knihy třeba po přečtení při další návštěvě Anglie opět vrátíme do charity k novému prodeji.

A co jsme si vychutnávaly vrchovatou měrou, byla nezměrná slušnost, ochota, pozornost, přátelské chování, projevy zájmu a přívětivost okořeněná špetkou laskavého humoru, se kterými jsme se setkávaly na každém kroku. Pozdrav a poděkování je samozřejmé jako dýchání a větu „I’m sorry.“ uslyšíte na každém kroku.  Představte si, že i od číšníků a prodavaček. I kdyby se nám nepodařily všechny nabyté vědomosti implantovat do výuky, tak tohle je poselství, které bychom mezi našimi studenty rády rozšířily. Třeba se další generace Čechů budou i v tomto sebevědomě měřit s Angličany. A možná ani nebudeme muset tak dlouho čekat.

Děkujeme prof. Pavlu Fišerovi za podání přihlášky naší školy do projektu Erasmus+ a Evropské unii za poskytnuté dotace na podobné aktivity.

Lenka Hronková a Martina Javůrková