ZLATÁ ZKUŠENOST Dne 22. října léta páně 2014 jsme se s dobrou naládou sešli na náchodském vlakovém nádraží. Díky spolehlivosti Českých drah jsme pouze do Starkoče dostali za rekodních 80 minut. Tím se naše třída rozdělila na dvě skupiny. Na ty, kteří museli čekat hodinu v Hradci Králové a na ty, kteří mrzli hodinku ve Starkoči. Naštěstí jsme měli již koupené místenky z Hradce do Prahy, škoda jen, že ty už pokračovaly dávno před námi do Lysé nad Labem a směr Praha. Protože se nám ve vlaku velice líbilo, tak nám České dráhy poskytly asi čtvrthodinový pohled na Žižkovský tunel. Škoda, že zevnitř. V tu chvíli byla naše jediná naděje světlo na konci tunelu. Ale my se nevzdáváme! Ani prudký déšť nás neodplavil z nádvoří Pražského hradu, kde jsme čvachtali na odtékající vodě z nádvoří. Spása! Azyl nám poskytl balkon pana prezidenta, pod kterým jsme se mohli skrýt. Všechny památky byly fantastické, navzdory počasí jsme žádnou nevynechali. Ve známé restauraci ‚U Černého vola‘ nás nepřijali, zřejmě předpokládali, že naše útrata bude mizivá. Tak jsme aspoň přidali první položku do našeho inventáře. Vydali jsme se tedy dál. Konečně! Vynikající guláš a dršťková polévka za lidovou cenu nám byly odměnou. Poté jsme samozřejmě vše spláchli dobrou pražskou limonádou. Po příjezdu na hotel jsme se rychle ubytovali, převlékli a zkrášlili. Vyrážíme směr divadlo Na Fidlovačce! Jenže zde se vyskytl další problém. Venku lilo, ale ještě nebylo sucho a zřejmě kvůli tomu se naše stejnojmenné představení zrušilo. Ale náhradní program se nám velice líbil. Na jevišti místo Elišky Balzerové tropila hlouposti Eva… Vyhládlí, vysílení si mnozí z nás objednali na hotelový pokoj pizzu za ‚malou‘ pražskou cenu. Brzké probuzení bylo kruté. Přibližně kolem 6 hodiny ranní začal zvonit telefon jednoho našeho spolužáka zapadlý za obložením zdi. Vynahradila nám to ale výborná snídaně. Razíme směr Vyšehrad! Neprší, fouká a krademe dlažební kostky. Poté rychle přesedáme z tramvaje na tramvaj abychom stihli prohlídku Muzea Karlova mostu a plavbu výletní lodí po Vltavě. Náš oběd byl vcelku laciný a rychlý. Tvořily ho kila vlašského salátu a rohlíků zhltnutých přímo v chodbě prodejny Lidl. Po krátkém osobním volnu jsme dorazili na hlavní nádraží. Zázrak! Reservé vagónu a kupé platí a my se můžeme pohodlně vrátit do Náchoda. Za tento skvělý dvoudenní výlet bychom chtěli poděkovat paní prof. Dvořáčkové, našemu třídnímu panu prof. Pavlíkovi a bývalé paní prof. Jedličkové, jejíž návštěva byla pro nás potěšující. Studenti 2.A
