Ochrana osobních údajů (GDPR)

OfficeArena

Dne 14. 4. 2016 jsem s paní profesorkou Urbaníkovou jel na krajské kolo soutěže z informatiky Office aréna. Konalo se na jaroměřském Gymnáziu Jaroslava Žáka. Posadili nás do učebny výpočetní techniky, kde nás bylo asi jedenáct, z toho tak šest z kategorie B, mé kategorie. Všichni jsme napjatě očekávali, jaké bude zadání. Vzhledem k tomu, že nám ho po zkušenosti v Pardubickém kraji prodloužili o třicet minut, bál jsem se, co na nás čeká. Asi to bude hodně náročné, myslel jsem si. Konečně jsme dostali zadání. Ve školním kole jsme připravovali maturitní ples a nyní téma zajímavě navazovalo. Plánovali jsme výlet maturantů do Vídně. V Excelu jsme dostali tabulku jmen, data narození a jejich zájem o jednotlivé vídeňské atrakce. Počítali jsme finance: ceny za atrakce, cenu za opravu, doplatky, … A když jsem to (konečně) dodělal, řekli, že máme půlku za sebou a je čas na přestávku. Vzbudilo to ve mně paniku. Měl jsem sotva třetinu a rozhodně jsem nechtěl odpočívat! Po přestávce jsem pokračoval ve Wordu, kde jsme připravovali pozvánku na výlet. Nic složitého. Přesto jsem se nemohl zbavit pocitu, že to není dostatečně dobré. PowerPoint bylo celkové shrnutí akce: program, trasa, cena, informace o Vídni i ubytování. Nakonec jsem to stihl i před časovým limitem, a ač trochu s pochybami, vyrazili jsme s paní profesorkou zpět do Náchoda. Krásnou tečkou ale je postup do celostátního kola. Uvidíme, jak to dopadne. 16. 5. 2016 se v pražské pobočce Microsoftu konalo finále Office aréna 2016. A protože jsem úspěšně splnil školní i krajské kolo, mohl jsem se ho účastnit i já. S paní profesorkou Urbaníkovou jsme dorazili do moderní budovy v Praze 4, kde ona slavná počítačová firma sídlí, kolem deváté hodiny. Úkolem v posledním kole bylo odprezentovat své předchozí práce. Akce začala přednáškou o správném prezentování a ukázkou nejčastějších chyb v krajském kole. Pak se rozdělili všichni účastníci podle kategorií do dvou sálů a tak se v jednom sále ocitlo asi šestnáct soutěžících. S troškou nervozity jsem pak jako druhý předstoupil před čtyřčlennou porotu, a když jsem začal mluvit, jakoby prvotní nervozita pominula. Po osmi minutách, které byly předurčeny každému soutěžícímu, jsem si pak za potlesku šel znovu sednout a sledovat další soutěžící. Někteří nebyli úplně přesvědčivý; jejich výkon poukazoval nepřipravenost a nepochopení zadání. Na druhou stranu zde byli tací, před kterými jsem musel smeknout. V programu akce také byla prohlídka od srpna otevřené a nejmodernější budovy firmy Microsoft. Budova skrývala řadu překvapení. Dostali jsme se do konferenční místnosti ve stylu horské chaty, prošli jsme si pracoviště s řadou počítačů, kde se ozývalo jen klapání do klávesnic, viděli jsme i hudební místnost nebo jídelnu ve stylu sportovního klubu. A to nebylo rozhodně všechno! Celý prostor byl propojen počítači, díky kterým se obsluhovalo ať třeba rezervování prostorů, tak i obsah ledniček. Přestože jsem nevyhrál, byla to pro mě obrovská zkušenost. Noví lidé, nová místa, nové názory. To všechno pro mě bylo to pondělí, na které budu dlouho vzpomínat a díky kterému se přihlásím určitě i příští rok. Vojtěch Balcar (kvinta A)

Vynikající první místo Matyáše Falty z kvarty V v mezinárodní soutěži Cemachu

Vynikající první místo Matyáše Falty z kvarty V v mezinárodní soutěži Cemachu je odměneno týdenním zájezdem do Izraele Potkáváte ho denně na chodbě gymnázia. Zpravidla sedí na sedátku u okna se sluchátkem v uchu a v krátké chvíli přestávek mezi vyučovacími hodinami vnímá svůj svět poslechem metalové hudby. Černé džíny, černé triko, šátek u krku, hloubavý výraz , ale i usměvavá tvář. To je Matyáš neboli Mates či Maty, jak jej zrovna oslovím. Desítky a desítky hodin studoval materiál o izraelském zdravotnictví, čtyři měsíce zpracovával na PC rozsáhlý projekt na uvedené téma. Mates dokázal , že má na to vyhrát, předběhl studenty vyšších ročníků gymnázií Visegrádské 4. Matyáš se intenzívně zajímá o minulost židovského národa, o tragédie pogromů v průběhu prošlých staletí a o nejhorší tragédii z dějin hebrejského lidu – holocaustu. Jako jediný student z našeho gymnázia se v dubnu zúčastnil mírového „Pochodu proti nesnášenlivosti .“Uvědomuje si nebezpečí oživlého šíření antisemitismu v naší společnosti. Matyáš si našel cestu, po které půjde dál. Ta cesta nebude jednoduchá, ale já vím, že ji zvládne. Má podporu v rodině a podporu své třídní učitelky. Maty, jsem na Tebe pyšná! Tvoje třídní učitelka Blanka Dvořáčková

Škvorecký by měl radost

Oktavánka Julie Minaříková zvítězila v literární soutěži Náchodské prima sezóny. Porota, v níž letos zasedli spisovatel Martin Fahrner, redaktor literárního měsíčníku Host pan Zdeněk Staszek, bývalá studentka našeho gymnázia a redaktorka internetového knihkupectví Barbora Votavová, amatérská spisovatelka paní Aťka Janoušková a Vendula Borůvková, spisovatelka a redaktorka, ocenila povídku Poslední věci člověka a povídku Bastion (1. a 2. místo). Je moc dobře, že gymnazisté po několika letech znovu soutěžili a dokázali, že literatura v Náchodě i na náchodském gymnáziu žije svou prima sezónu.

Kdo čte, ten žije mnoho životů

V úterý 3. května se v náchodském kině Vesmír konala zvláštní akce. Bylo to finále čtenářské(ne)soutěže s názvem Kdo čte, ten žije mnoho životů, kterou pořádala pro žáky náchodských škol Městská knihovna v Náchodě, zvláště její dětské oddělení. Akce se zúčastnili žáci 7 různých tříd ze 4 náchodských škol, věkové rozpětí bylo veliké – od čtvrťáků až po deváťáky. V devět hodin byli již všichni na místě. Potom, co úspěšně prošli předchozími úkoly, měli teď libovolným způsobem prezentovat své čtenářství. První vystoupili sekundáni z náchodského gymnázia. Prezentaci svých čtenářských fotografií doplnili živým hudebním vystoupením a živým obrazem s názvem Rádi čteme. Následovala vystoupení dalších šesti tříd – všechna pěkná a každé jiné, ať už to bylo talkshow páťáků, jehož hosty byly postavy z oblíbených knížek, nebo příběh knihovnice Kolbabové, jak ho přichystali čtvrťáci, nejmladší účastníci soutěže. Porotu, která hodnotila vystoupení, utvořili na místě po vzoru soutěže Star dance přítomní učitelé a ředitelka knihovny paní Votavová. Ve druhé části finálového programu dostala každá ze tříd tři úkoly k samostatnému zpracování – vybrat a co nejlépe představit oblíbeného autora či ilustrátora, vytvořit upoutávku na oblíbenou knihu a představit knihu, kterou by si rádi přečetli. Díky společné práci a nápadu získali sekundáni 2. místo, to první po právu patřilo čtvrťákům ZŠ Komenského a paní učitelce Jelínkové. Všechny zúčastněné třídy si jako odměnu odnesly hromadu knížek do své třídní knihovničky, z nichž část si mohli vybrat žáci sami. Tahle soutěž byla dobrý nápad, protože zkusila odtrhnout nás od počítačů, tabletů a mobilů a ukázala nám, že čtení může být dobrá a užitečná zábava. Žáci sekundy A JG v Náchodě

Akademie programování na Jiráskově gymnáziu

Není pochyb o tom, že počítačové hry jsou (nejen) mezi studenty velmi oblíbené. V minulých týdnech měli studenti Jiráskova gymnázia možnost si vyzkoušet něco zajímavějšího než jen prosté hraní her – zkusili si, jaké to je být vývojářem počítačových her. V rámci Akademie programování byl pro ně připraven 10hodinový kurz zaměřený na tvorbu 3D her. Akademie programování je vzdělávací projekt společnosti Microsoft a organizace Czechitas, který si klade za cíl jednoduchou a hravou formou ukázat studentům svět programování.

Kurz úspěšně absolvovalo 18 studentů (zájem byl mnohem větší, ale učebna výpočetní techniky není nafukovací), skupina to byla velice věkově různorodá, od primy až po septimu. Na závěr studenti prezentovali jimi navržené a vytvořené hry. Bylo se na co dívat, od závodních her přes bludiště až po klasické střílečky.

Vývoj her probíhal ve velice intuitivním prostředí firmy Microsoft KODU Game Lab, již po první hodině byli studenti schopni vytvořit jednoduchou hratelnou hru. Dozvěděli se, jak jednotlivým herním objektům nastavovat jejich vlastnosti a jak tyto postavy mohou reagovat na své okolí a ani si neuvědomovali, že se tak učí základům objektově orientovaného programování. Vývojové prostředí je volně dostupné, proto mohli studenti na svých hrách pracovat i doma a v budoucnu se s nimi mohou zúčastnit různých soutěží. Na nejlepší z nich čeká pozvání přímo do pražské centrály firmy Microsoft.

Video s krátkými ukázkami her vytvořených v rámci kurzu najdete na našem Facebooku.

Erasmus + Anglické studijní jaro ve Scarborough

Ušít košili beze švů, žnout bylinky srpem koženým, zorat pole rohem beraním, svazovat pavími pery …Tak tohle všechno se po vás chce v písni Scarborough Fair (možná znáte v podání Simona a Garfunkela). Podle téhle písně to vypadá, že Scarborough je pěkně podivné místo, kde se dějí věci nemožné, nebo od vás nemožné věci žádají. A přitom je Scarborough docela příjemné, docela normální, docela yorkshirské přímořské město na východním pobřeží Anglie. Takže řekne-li vám Evropská unie prostřednictvím programu vzdělávání Erasmus+, abyste jeli na týden do Scarborough, nejdřív trochu váháte, ale pak řeknete, že jasně. A jedete! A nelitujete! Jel jsem a nelituju! Ve Scarborough a yorkshireském hrabství jsem strávil krásné anglické jaro, ale slova krásné a jaro mohou teď jít stranou. Podstatným přívlastkem je slovo „anglické“, a to proto, že ono krásné jaro bylo celé v angličtině, o Anglii a Angličanech, a také o tom, jak angličtinu využít k vyučování. Kurs v jazykové škole Anglolang byl zaměřen nejen na jazykové dovednosti, ale zejména na metodiku systému CLIL (Content and language integrated learning). Nechci teď zahájit bleskový výklad „CLIL snadno a rychle“, nechci teď případného čtenáře letmo zasvěcovat do Bloomovy taxonomie hodnot, z níž CLIL vychází, do strukturování lekcí dle principu „scaffoldig“ (mimochodem… tohle slovo znamená v angličtině buď lešení, nebo popraviště), do systému vytváření otázek „lots and hots“, do metodiky práce s chybou. Zájemce odkážu na velmi dobře zpracovaný úvod do metodiky CLIL, který je ke stažení na http://www.nuv.cz/uploads/Publikace/CLIL_ve_vyuce.pdf. Za sebe řeknu jen, že mnohé z toho objevil už dávno Jan Ámos Komenský. Jen se na to snadno zapomíná, jen to vyžaduje něco málo práce a jen to předpokládá, že vyučovací předmět (dějepis, čeština, zeměpis, fyzika, tělocvik, biologie … není cílem vzdělávání, ale jeho prostředkem. Alespoň myslím, alespoň tak jsem CLIL pobral, alespoň doufám, že ještě nebylo pozdě znovu tohle slyšet. Takže pro praxi jako stvořené. I proto, že v hovorech s ostatními studujícími – kantory, jsem nacházel dost a dost inspirace. A praktické aktivity (warm-ups, icebreakery, práce s textem, ilustrací, videem i audiozáznamem), s nimiž jsme se seznámili jako s modelovými CLIL metodami a vyzkoušeli si je v  odpoledních seminářích, jsou aplikovatelné hned, a prakticky v kterémkoli vyučovacím předmětu. Vedle metodické teorie myslel kurs i na mluvní praxi angličtiny, na speaking and listening skills. Ve studijní skupině nás bylo i se mnou sedm: Turek a Turkyně – oba učitelé angličtiny, Polák a Polka – angličtinářka a němčinář, Španěl matematik, Chorvatka – učitelka prvního stupně. A v téhle velmi pestré sestavě obohacené o velmi zkušená a zapálené lektory jsme celá dopoledne jen a jen mluvili anglicky, jak nejlépe jsme dovedli. A mluvili jsme o všem: o Scarborough a Yorkshiru dnes i v dávných časech, o nových anglických slovech (Víte, co znamenají anglická slova hoodienimbychav nebo affluenza?), o anglickém systému školství, o politice, o sobě. A přesto, že by si Chorvatka, Polák a Čech mohli docela dobře vystačit v konverzaci i s vlastními mateřskými jazyky, všichni jsme přijeli hlavně za angličtinou, za možností mluvit jí a slyšet ji, dělali jsme, co se dalo, abychom se nemuseli do mateřštin uchylovat. A se Španělem a Turkyní to vážně jinak nešlo. Tahle mezinárodní jižansko – východní skvadra pro mě byla velkou školou. Možná to bude znít pateticky a trochu jako úlitba Evropské unii, která program Erasmus+ platí, ale mám opravdu na mysli velkou školu Evropanství. Tady je několik drobností, které mě tahle mezinárodní „sborovna“ naučila, které mi potvrdila. Turci jsou nám mnohem blíž, než si vůbec myslíme. Nenosí všichni burku, nemodlí se každou chvíli k Mekce, sice nepijí alkohol, ale vtip umějí udělat a cizím vtipům rozumějí i bez toho, zdaleka ne všichni jedou v převaděčském uprchlickém byznysu, skoro všichni fandí Galatasarayi, je pro ně velkou výzvou a radostí někam vycestovat, zvlášť, když se jako učitelé angličtiny poprvé setkávají s rodilými mluvčími a byli dosud odkázáni jen na angličtinu z filmové a seriálové produkce. Chorvati se toho nebojí, působí jižansky vstřícně, i když dělají spoustu chyb, mluví a mluví a mluví, protože se to opravdu chtějí naučit, ne všichni si o nás myslí, že jsme ti divňáci s ponožkami v sandálech. Španělé mají v angličtině akcent, který vaše listening skills prověří skutečně hloubkově, fandí hlavně fotbalu, klidně i ve třetí lize, nikam se neženou, ale příležitost zahraniční cesty umějí využít naplno, takže neflákají ani kulturu, ani výlety, ani hospody. A Poláci nás Čechy mají doopravdy rádi, většinou je velkou radostí poslouchat jejich angličtinu, fandí třeba i divadlu a ve Scarborough mají tři vlastní obchody (včetně své slavné Biedronky). O škole máme všichni vlastně dost podobné představy (a to byl mezi nejmladším a nejstarším z nás rozdíl téměř třiceti let), uvědomujeme si angličtinu jako současný globální jazyk, ale nezapomínáme pro to na svoje mateřštiny, učíme rádi a připadá nám, že naše práce má smysl, Turci mají víc dětí, chceme, aby nedošlo k Brexitu – aby Británie zůstala součástí EU, neumíme zacházet s britskými sprchami a vodovodními kohoutky … A rozhodně jsou něco z toho stereotypy a klišé. Ale ta snadnost vzájemného porozumění, sdílené hodnoty, snaha pomoci si navzájem, to pro mě byl vlastně dost fascinující zážitek. K téhle přátelské atmosféře přispělo jistě i samo Scarborough – příjemné přímořské letovisko, které má sice roky své největší slávy patrně už za sebou, které je ale stále příjemným místem k životu i k výletu. Kvetoucí narcisy, písčité pobřeží občas rozetnuté ostrou čepelí skalnatého útesu, dramaticky bouřící moře, puby, v nichž hraje snad každý večer živá kapela, viktoriánské domky i vily, parky a kostely, kam se člověk podívá a nad tím vším bdící hrad, který překryl někdejší římský vojenský tábor, přivítal Viléma Dobyvatele, střežil královský majestát proti Cromwellovi, monitoroval německá letadla v bitvě o Británii. A mezi tím vším velký cihlově zrzavý viktoriánský dům, v němž už více než dvě dekády sídlí škola Anglolang. Takřka rodinné prostředí, velmi dobře připravení a vstřícní lektoři, přátelská atmosféra, skvělé technické vybavení (třeba wifi fungovala v každém křídle budovy jen o něco menší než Jiráskovo gymnázium!), dobře fungující a promyšleně sestavený program kurzů i možných volnočasových aktivit. Dost dlouho jsem dumal nad tím, jestli by vůbec bylo něco, na co bych si postěžoval. Nevymyslel jsem nic. Vzdávám to. Jel jsem a nelituju! I když … ušít košili beze švů, žnout bylinky srpem koženým, zorat pole rohem beraním, svazovat pavími pery jsem se za ten týden vlastně nenaučil.

Robosoutěž ZŠ 2016 - jízda s robotem po čáře a přes most

Jiráskovo gymnázium v Náchodě je již šestým rokem pravidelným účastníkem soutěže robotů postavených ze stavebnice LEGO, kterou pořádá České vysoké učení technické v Praze. Letošní úloha (pro žáky nižšího gymnázia) byla naučit robota sledovat co nejrychleji černou čáru. Zadání bylo ztíženo vyvýšeným mostem uprostřed dráhy, který bylo nutno překonat. I když zadání vypadá jednoduše, vůbec o jednoduchou úlohu nešlo – pro spoustu týmů byl velký problém vůbec ve vymezeném čase 90 sekund projet celou dráhu. Naše dva týmy FastCore (Šimon Prudil, Kryštof Veverka a Evheniy Vorokhta) a GymplBot (Tomáš Heger) to i s časovou rezervou zvládaly, a tak postoupily ze základních skupin do následného play-off. Nakonec Tomáš Heger (žák sekundy) obsadil krásné čtvrté místo a druhý tým došel až do osmifinále, což je v konkurenci 48 týmů z celé republiky pěkný výsledek. Jsme rádi, že naši studenti mají o robotiku zájem a že se nám je daří v rámci volitelného předmětu Hrátky s robotikou i v rámci robotického kroužku připravovat na takovéto soutěže. Pro studenty, i jejich vedoucího, to znamená mnoho hodin odpolední práce nad stavbou a programováním robotů. Díky podpoře Královéhradeckého kraje a firmy ATAS elektromotory Náchod a.s. budeme moci na příští rok zakoupit další robotické stavebnice založené na platformě Arduino, tak se naši studenti budou moci seznámit i s tím, co se využívá v praxi v reálných aplikacích. Určitě to pro ně bude znamenat velké plus do budoucna a otevře jim to možnost účastnit se nejrůznějších zajímavých projektů. Více fotografií najdete na Facebooku

Definitivní výsledky přijímacího řízení pro školní rok 2016-17 - AKTUALIZOVÁNO PO NÁHRADNÍM TERMÍNU

Vážení rodiče, milí žáci, případně ostatní zákonní zástupci, v přílohách najdete pořadí a seznam přijatých a nepřijatých uchazečů o studium na Jiráskově gymnáziu, Náchod, Řezníčkova 451 v příjímacím řízení pro školní rok 2016-17. Čtěte prosím pozorně i poznámky k výsledkům, které jsou vždy na úvodní stránce!!! Je to opravdu důležité!!! V příloze máte i vzor odvolání. Těm, kteří nebyli přijati z kapacitních důvodů, přijde předvyplněný vzor odvolání v obálce s rozhodnutím o nepřijetí. Je možné ho jen dovyplnit podepsat a odeslat. Související odkazy: